Makaróny patří k symbolům Itálie.

Triky a pověry a jiné zajímavosti o italštině

Chi la dura, la vince aneb trpělivost růže přináší, říkají Italové. To samé by mohlo platit pro výuku italštiny, kterou prý lidé často považují za nejkrásnější jazyk na světě. Navíc se její základy dají zvládnout docela snadno, proto bychom se měli držet spíše přísloví meglio tardi che mai (lépe pozdě než nikdy).

Všechny varianty italského jazyka

Italština patří do skupiny románských jazyků a na celém světě s ní mluví přibližně 100 milionů lidí. Úředním jazykem je nejen v „rodné“ Itálii, ale také v San Marinu a ve švýcarských kantonech Ticino a Grigioni. Za druhý oficiální jazyk ji uznávají ve Vatikánu (po latině) a v některých částech Chorvatska a Slovinska, kde žije významná italská menšina.

Podobně jako řada dalších „velkých“ jazyků, také italština má spoustu dialektů, např. piemontský či toskánský. Mezi dialekty severu a jihu panují docela velké rozdíly a například sardština, siciliština nebo benátština se často považují spíše za nezávislé jazyky než za nářečí.

Z historie italštiny

Niente di nuovo sotto il sole čili nic nového pod sluncem, neboť italština se zrodila pozvolným vývojem z hovorové (vulgární) latiny. První texty, které se dají už považovat za italské, se objevily na počátku 9. století. Přestože Danteho dílo Božská komedie bylo první napsané v italském lidovém jazyce, italština se běžnou mluvou stala až v 19. století.



Do té doby se mluvilo hlavně různými nářečími, ostatně i moderní italština je postavena na toskánském dialektu. A ještě než se do učení nebo překladu italštiny pustíte, zkuste si třikrát za sebou říct její nejdelší slovo Precipitevolissimevolmente. Obsahuje 26 písmen a znamená něco jako „velmi rychle, zběsile“.

Tak do toho. La fortuna aiuta gli audaci – odvážnému štěstí přeje.