Již léta se mezi odbornou i laickou veřejností vedou spory o to, zda přechylovat zahraniční ženská příjmení. Přeloženo do srozumitelné češtiny to znamená, zda odvozovat ženskou podobu příjmení z toho mužského, nejčastěji příponou -ová. Jedni přísahají na jména v podobě jako Meryl Streep, Sharon Stone nebo Caroline Wozniacki, druzí pak na variantu Meryl Streepová, Sharon Stoneová či Caroline Wozniacká.
Čert aby se v tom vyznal – možná právě proto nasadil ženskou. Zkusme se však na tuto zapeklitou problematiku podívat trochu s nadhledem.
Přechýlená podoba u ženských jmen se objevila již dlouho před josefínskou reformou, která v roce 1786 zavedla povinné užívání rodinných (dědičných) příjmení. Přesto se v poslední době mnohé mění, módní vlnu a řadu diskusí o přechylování spustily například televizní moderátorky Emma Smetana a Petra Svoboda, politička Karolína Peake nebo sportovkyně Kateřina Emmons. Zmatek to může způsobit i při překládání z cizích jazyků.
Skloňovat, či neskloňovat, toť otázka
Příručka Ústavu pro jazyk český uvádí, že při užívání ženských příjmení musíme rozlišit dva základní typy situací. První představuje úřední komunikace, kam mimo jiné patří zápis ženských příjmení do matriky, jejich uvádění v dokladech či ve smlouvách. V tomto případě platí závazné předpisy, tedy důsledné dodržování takové podoby ženského příjmení, jež je zaneseno do právně platných dokumentů, především do rodného listu.
- Mohlo by vás zajímat: Jak se přechylování ženského příjmení projeví v ceně jazykového překladu?
Druhou možnost tvoří komunikace neúřední, například užívání ženských příjmení v médiích. Zde tak striktní pravidla stanovena nejsou. Pokud si tedy žena přeje, aby se její příjmení v češtině nepřechylovalo, respektujme její vůli.
Zákony a pravidla pro ohýbání ženských příjmení
Stejně tak sportovní komentátoři nepřechylováním příjmení zahraničních sportovkyň žádný zákon neporušují, ale na prvním místě by vždycky mělo být smysluplné porozumění a eliminace nejednoznačných sdělení. „Li Na prohrála s Williams“ trochu tahá za uši.
Řada lidí navíc mívá problémy, jak nepřechýlené ženské příjmení skloňovat. Na Ústav pro jazyk český se údajně s dotazy obracejí i samy čerstvě provdané ženy s takovýmto příjmením. Některá jsou nesklonná, ale stejně věty typu: „Mám jednání s paní Bradáč,“ působí divně. Naopak, naše ženská příjmení v cizině nikdo nezkracuje.
