Hindština (hindī) patří k nejužívanějším jazykům nejen v Indii, ale také na celém světě (spolu s čínštinou, angličtinou a španělštinou). V Indii je sice pouze jedním z 23 oficiálních jazyků, avšak tím nejdůležitějším – jako mateřský ji používá zhruba 340 miliónů mluvčích.
Hindštinu uslyšíte hlavně v severní polovině země (oblast tzv. hindského pásu – Bihár, Dillí, Kašmír, Madhjapradéš, Uttarpradéš atd.), ale též ve velkých městech Ahmadábád, Bombaj či Kalkata. Kromě Indie se užívá i v Nepálu (kolem 8 miliónů lidí), v Jihoafrické republice (necelý 1 milión), na Mauriciu (přes půl miliónu) a ve Spojených státech (přes 300 tisíc mluvčích). V Austrálii, na Fidži a Novém Zélandu, v Guyaně, Kanadě, Surinamu nebo Velké Británii se na lokální varianty hindštiny berou za menšinový jazyk.
Varianty a vývoj hindštiny
Současná hindština má 3 základní varianty. Úřední spisovnou hindštinu (šuddh hindí – „čistá hindština“) charakterizuje poněkud umělý charakter, naopak hovorovou hindštinu („hindustání“) trápí jistá omezenost ve schopnosti vyjádřit odborné termíny a jemné významové nuance. Nespisovné hindustánštině rozumí lidé v Indii i v Pákistánu.
Hindština je indoevropský jazyk a vyvinula se ze staroindičtiny (sanskrtu) zřejmě kolem roku 1000 našeho letopočtu. Vzhledem ke kontaktům a prolínání indického etnika s okolními národy přejala (zvláště ve své hindustánské podobě) řadu arabských, perských a tureckých slov. V době britské nadvlády ji zase značně ovlivňovala angličtina.
Za zakladatele a nejznámějšího autora moderní hindské literatury se považuje Dhanpat Ráj (1880–1936) zvaný Prémčanda. Jeho nejslavnější román Gódán (Oběť) byl dokonce přeložen i do češtiny. Na rozvoj moderní hindské poezie měli velký vliv Ajódhjásinh Upádhjáj (1865–1947) a Maithilíšaran Gupta (1886–1964). V současnosti hraje význačnou roli v popularizaci hindštiny – indická elita totiž hovoří anglicky – hindský film a televizní seriály.
Slovní zásoba hindského jazyka
Hindský jazyk na první pohled vypadá jako z jiné planety (aby ne, když se píše směsicí podivných čar zvanou dévanágarí). Ovšem jeho příbuznost s evropskými jazyky dosvědčuje řada podobných slov. Například číslovky: ek (1), do (2), tīn (3), cār (4), pāňc (5), chah (6), sāt (7), āṭh (8), nau (9), das (10). Další slůvka jsou perského a arabského původu, jiná se sem docela nedávno zatoulala z angličtiny (relvesteśan = nádraží).
Navíc hindština oplývá množstvím synonym, kdy jeden jev mohou označovat výrazy hindského, ale i anglického, arabského, perského a sanskrtského původu. Jejich užití vypovídá o vzdělání a sociálním postavení mluvčího. S hindštinou se rozlučme ukázkou několika hindských přísloví: „zoufalý šakal se vrhne i na tygra“, „před nepřítelem se chvástej, ale příteli mluv pravdu“ a „chceš-li mít hlavu, neztrácej ji“.
