FAQ - Apostila
Translatologie

Translatologie je věda o překladech a žádná fantastika

Translatologie není žádná tajemná alchymie z filmů o Harry Potterovi. Naopak, translatologie se zabývá zkoumáním naprosto zásadní činnosti, bez které by si svět nerozuměl. Jedná se totiž o vědu o překladu a tlumočení.

Bez ohledu na to, jde-li o převod textu z jednoho jazyka do druhého formou písemnou nebo ústní, v podání lidského překladatele nebo strojového překladače.

Převod výchozího textu z výchozího jazyka probíhá do cílového textu v cílovém jazyce.

A souhrnný pojem pro překladatelství a tlumočení je translace (translační činnost).

Výprava do historie translatologie

První moderní překladatelská a tlumočnická škola, ve své době něco na způsob kouzelnického institutu v Bradavicích, vznikla roku 1941 na Ženevské univerzitě. Ovšem počátky translatologie, zatím značně se orientující na lingvistiku, sahají teprve do přelomu 60. a 70. let. Skutečné zrození translatologie i její klasifikace znamenala přednáška americko-nizozemského překladatele J. S. Holmese z roku 1972 „The name and nature of translation studies“.

V dalších letech se odborníci soustředili na oddělení translatologie od lingvistiky (tzv. kulturní obrat) a na výzkum fungování překladu v rámci kulturního prostředí. Telavivská škola v čele s Itamarem Even-Zoharem a Gideonem Tourym dokonce v teorii polysystému zařadila překladovou literaturu do kulturně-literárního systému definovaného normami a konvencemi.

Rozvinuly se dvě základní kategorie translatologie. Deskriptivní translatologii zajímá překlad z pohledu jeho dějin, přesnosti a kvality. Aplikovaná translatologie se zaměřuje na praktické otázky jako limity přeložitelnosti, možnosti překladu mezi rozdílnými kulturními oblastmi či převody textů napříč historickými epochami.

Překladatelé a tlumočníci, Fénixův řád translatologie

V hledáčku translatologie se zákonitě ocitl také jazykově-kulturní zprostředkovatel dorozumění uživatelů různých jazykových systémů. Zní to jako hádanka mocného čaroděje Brumbála, ale nejde o nic složitého – ten záhadný zprostředkovatel je translátor: v případě písemných textů překladatel, u mluvené řeči tlumočník.

Manipulační škola, reprezentovaná belgickým translatologem Andrém Lefeverem, se zabývala vlivem vnějších vlivů. A Katharine Reissová a Hans Vermeer z heidelberské funkcionalistické školy v teorii skoposu v překladu viděli především proces dosahování určeného cíle. Na takové extrémní zařazení translace hodné zlého Lorda Voldemorta reagoval translatologický proud zdůrazňující aktivní vliv překladatelů.

Letmý pohled na českou translatologii

Zásadním pro českou translatologii se stal rok 1963. Jiří Levý vydal knihu o překládání umělecké literatury (zvláště poezie) „Umění překladu“ a kdy v Praze vznikla první škola, transformovaná v roce 1974 do Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Na Levého práci navázal v polovině 70. let slovenský translatolog Anton Popovič. K nejvýznamnějším současným představitelům tuzemské translatologie patří docent Miloslav Uličný, veřejně činný také jako vedoucí Klubu kultury překladu.

Mohlo by vás zajímat