Pohled na horu Fudži, symbol Japonska.

Tokio, Godzilla a další zajímavosti z japonštiny

O japonštinu začíná být u nás čím dál větší zájem. Již nám nestačí umět „klasické“ jazyky jako je angličtina nebo němčina. Začínáme se orientovat na exotičtější jazyky a japonský je jedním z nich. Důvodem je čím dál častější cestování do „země vycházejícího slunce“, ale i třeba získání pracovní pozice.

Dnes mluví japonsky asi 130 milionů lidí po celém světě. Převážná většina z nich žije pochopitelně v Japonsku. S japonštinou se však můžeme setkat i jinde, většinou v různých japonských komunitách po celém světě. Za nejpodobnější jazyk japonštině se považuje korejština.

Jaký je původ japonštiny

Původ japonštiny není úplně jasný, zato písmo Japonci „objevili“ až na přelomu 4. a 5. století. Předtím jim stačilo pouze ústní způsob dorozumívání. Japonské písmo se považuje za jedno z nejobtížnějších – využívá se spojení čínských znaků (kandži), dvou fonetických slabičných abeced a někdy i latinka.



Ostatně z čínštiny přejímala japonština slova od nepaměti. V dnešní době hodně i z angličtiny, koneckonců, západní kultura (zvláště americká) má na Japonsko ohromný vliv.

Záludnosti japonského jazyka

Japonština jména pomocí pádů neohýbá a slovesa nečasuje, tím je oproti češtině jednodušší. Rozdíl nedělá dokonce ani mezi jednotným a množných číslem, samostatně se používá pouze souhláska „N“ a Japonci kupodivu neslyší žádný rozdíl mezi R a L. Díky vnímání zdvořilostních úrovní lze naopak z pouhé jediné věty poznat, jaký má její autor věk, postavení či vzdělání.

Japonština má kupodivu i něco společného s češtinou. Je to pět samohlásek (v japonském sledu A, I, U, E, O). Ty se využívají společně se samohláskami (příkladem budiž KA,KI,KU,KE,KO).

Hrst zajímavostí z japonštiny

  • Japonci nemají jmenný kalendář, jak ho známe my.
  • K přečtení japonských novin stačí umět pouhých 2000 znaků.
  • Japonci píší jméno a příjmení opačně než my (tedy Novák Jan, ne Jan Novák).
  • Na japonskou literaturu můžete narazit i v češtině: Kenzaburó Óe – Soukromá záležitost, Haruki Murakami – O čem mluvím, když mluvím o běhání, Jasunari Kawabata – Tanečnice z Izu a jiné prózy.
  • Japonské filmy: Akira Kurosawa – Sedm samurajů, Alain Resnais – Hirošima, má láska, Hiroši Tešigahara – Písečná žena, Iširó Honda – Gojira (Godzilla).