Za Nováka je ve Vietnamu pan Nguyễn – jedná se o nejrozšířenější příjmení v zemi na pobřeží Jihočínského moře. Ve jméně se ve vietnamštině uvádí příjmení na prvním místě (za ním následuje tzv. střední jméno a rodné jméno) a v běžné komunikaci se nepoužívá. To znamená, že zřejmě jediný známý Vietnamec, politik Ho Či Min, byl běžně oslovován „Mine“. Podobných podivuhodností však vietnamský jazyk ukrývá více…
Vietnamská abeceda
Vietnamštinou (tiếng Việt, méně často Việt ngữ) mluví více než 67 miliónů lidí na celém světě. Nejvíce ve Vietnamu, kde je úředním jazykem a používají ji tam Vietové, tvořící téměř 90 % obyvatel země. Vietnamsky mluví také přes 3 milióny osob v Kambodži, v Číně a vietnamských komunitách v řadě jiných zemí (včetně ČR).
Vietnamština patří mezi austroasijské jazyky, kam se řadí také např. khmerština (kambodžština).
Možná tomu nebudete věřit, ale vietnamská abeceda vychází z latinky. Zasloužili se o to francouzští kolonizátoři, kteří se zavedením latinky snažili o zjednodušení vzdělávacího systému. Dosud (prostým lidem) používané čínské znaky a (vzdělanci) složitější vietnamské znaky zároveň příliš rozdělovaly společnost. Latinská abeceda obohacená o speciální znaky se ze zákona začala užívat roku 1910.
- Mohlo by se vám hodit: Jak probíhá superlegalizace na vietnamském velvyslanectví.
Zajímavá slova vietnamského jazyka
Vietnamština je tonální a analytický jazyk. V prvním případě to značí, že význam slova určuje výška (intonace) při jeho výslovnosti. Naučit se správně vyslovovat a slyšet celkem šestici tónů vietnamštiny bývá pro cizince největší oříšek. Analytické jazyky nemají tvarosloví (rod, číslo, pád, čas) a k vytvoření správného tvaru slouží změny ve větách a vložená slůvka. Čas minulý tak značí slabika „đã“ a čas budoucí slabika „sẽ“ před slovesem v infinitivu.
A teď něco ke slovní zásobě. Začněme pozdravem: „xin chào“ (sin čao) znamená „dobrý den“.
Dlouhá řada vietnamských slovíček má původ v čínštině, v mnoha však cítíme vliv francouzštiny. Co je slůvko „cà phê” snad ani nemusíme vysvětlovat. Spoustu geografických názvů a vietnamských jmen známe v ustáleném českém přepisu:
- Đà Lạt – Dalat
- Đà Nẵng – Danang
- Hải Phòng – Haiphong
- Hà Nội – Hanoj
- Thành Phố Hồ Chí Minh – Ho Či Minovo Město
- Sài Gòn – Saigon
- Việt Nam – Vietnam
A ještě jedna zajímavost z vietnamštiny. Neuděláte chybu, pokud se zeptáte na věk. Ba právě naopak, chcete-li osobu správně oslovit, bez znalosti věku se neobejdete. Oslovovacích zájmen je nespočet. Například „cô“ (ko) je žena mladší než vaše rodiče, „ông“ (ong) je muž ve věku vašeho děda, „em“ (em) je žena/muž mladší než vy a „bà“ (ba) je žena ve věku vaší babičky. Docela složité, nemyslíte?
