FAQ - Apostila

Co je dobré vědět o Superlegalizaci?

Jana Švihlová, jednatel
Jana Švihlová, jednatel

Konzultace, rady, doporučení, zeptejte se nás:
Volejte: 602 276 400

Proces superlegalizace není nutný při ověřování listin do smluvních států

Úmluvy o zrušení požadavku požadavku ověřování cizích veřejných listin.

(z 5. 10. 1961). V takovém případě je superlegalizace nahrazena 

Apostilouzvláštní doložkou prokazující ověření podpisu, a otiskem razítka na listině za účelem jejího užití v jiném státě. Počet signatářů dohody přesahuje stovku, přesto jsou na světě státy, kde si s pouhou apostilou nevystačíte. Seznam členských států zde.

SUPERLEGALIZACI POTŘEBUJETE DO ZEMÍ:

Superlegalizační proces v zemích: Alžír, Afghánistán, Angola, Bahrajn, Bangladéš, Benin, Bolívie, Brazílie, Burkina Faso, Barma, Burundi, Čad, Chile, Čína, Dánsko, Egypt, Eritrea, Etiopie, Filipíny,Ghana, Guatemala, Guinea, Haiti, Indonésie, Irák, Írán, Jamajka, Jemen, Jordánsko, Katar, Kambodža, Kamerun, Kanada, Keňa, Kongo, Kostarika, Kuba, Kuvajt, Kyrgyzstán, Laos, Libanon, Libye, Makedonie, Madagaskar, Malajsie, Mali, Mauretánie, Maroko, Myanmar, Nepál, Nikaragua, Niger, Omán, Pákistán, Palestina, Paraguay, Peru, Pobřeží slonoviny, Rwanda, Saúdská Arábie, Senegal, Sierra Leone, Singapur, Slovensko, Spojené arabské emiráty, Srí Lanka, Súdán, Sýrie, Tchaj-wan, Tádžikistán, Tanzanie, Thajsko, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Uganda, Uruguay, Uzbekistán, Vietnam, Zambie, Zimbabwe.

Superlegalizace listin
 

(i) režim automatické použitelnosti, znamená to, že veřejná listina vydaná na území jednoho státu může být předložena na území dalšího státu bez ověření a má stejné postavení v zemi předložení jako měla v tuzemsku. Mezi Českou republikou a danou zemi je uzavřena bilaterální smlouva o právní pomoci.

(ii) režim apostilace, zde je země smluvním státem Haagské Úmluvy.Pro zjednodušení procedury legalizace dokumentů byla v nizozemském Haagu 5.října 1961 podepsána Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin. Pro Českou republiku vstoupila Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (tzv. Haagská úmluva, či Úmluva o Apostile) v platnost dne 16. 3. 1999 a vyšla pod číslem 45/1999 Sb.

(iii) režim vyššího soudního ověření (superlegalizace), tímto režimem je postupováno tehdy, pokud mezi dvěma státy není signifikována mezinárodní smlouva, ani nejsou signatáři Úmluvy (viz není zaveden ani jeden z bodů nástrojů add (i) a add (ii).

Superlegalizace

Superlegalizace neboli vyšší ověření listin je úkon správního orgánu, kterým se ověřuje veřejná listina nebo listina již jednou úředně ověřená je. Pro státy, v nichž neplatí ani Úmluva o Apostile, ani nebylo sjednáno osvobození od ověřování ve dvoustranné mezinárodní smlouvě o právní pomoci, se používá proces superlegalizace. Jedná se o nejvyšší ověření listiny, které je již opatřeno apostilou od Ministerstva zahraničních věcí České republiky, a následně diplomatickým nebo konzulárním úřadem státu, na jehož území má být listina použita. Superlegalizace a její vyšší legalizační proces vyřízení se řídí pravidly mezinárodního práva. Speciálním zákonem v mezinárodním právu soukromém je členěn v zákoně č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém procesním.

Zastupitelské úřady - velvyslanectví

Řídí se vyhláškou č. 187/2017 Sb., ze dne 27. června 2017, o provádění ověřovací činnosti zastupitelským úřadem a o podrobnějších podmínkách pro složení zkoušky k provádění ověřovací činnosti. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky stanoví podle § 18 odst. 8 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě), (dále jen „zákon“).
Cizí listiny, které mají být použity v České republice, ověřují orgány příslušného státu a zastupitelský úřad České republiky v příslušném státě. V určitých případech může být cizí listina ověřena též Ministerstvem zahraničních věcí České republiky. Veřejné listiny, které byly vydané na území jiného státu a považují se za právoplatné v daném místě, mohou se považovat za veřejné listiny také na území České republiky, jestliže jsou opatřeny předepsanými ověřeními. Tato povinnost vyplývá z § 12 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů.