„Prohlídka způsobilosti k řízení morového vozidla.“ „Studoval Univerzitu Jana Evangelisty Turkyně.“ „V Praze proběhlo sekání pojišťovacích agentů.“ Podobné „perly“ by nikdy nespatřily světlo světa, kdyby zafungovala jazyková korektura. Co všechno dokáže v textu odhalit?
Jazykovou korekturou by měly projít nejen všechny knihy, časopisy, propagační materiály, diplomové práce, tiskové zprávy či novinové články, ale také texty na webu. Prostě všechno, co je určeno k publikování nebo veřejné prezentaci. Do očí bijicí gramatické a pravopisné chyby totiž čtenáře (a třeba i potencionální zákazníky) odrazují a nejsou zrovna nejlepší vizitkou profesionality.
Co by nemělo uniknout při jazykové korektuře
Kvalitně provedená jazyková korektura odstraní všechny překlepy a gramatické či pravopisné chyby. Podle korektorů a dostupných lingvistických statistik k nim nejvíce dochází při psaní i/y, s/z, mě/mně, malých a velkých písmen a v interpunkci. Zajímavé na tom je, že se v drtivé většině jedná o učivo pro žáky prvního stupně základních škol.
- Bude vás zajímat: Jak pracujeme s korekturami v naší agentuře.
Zrádná jsou také slova výjimka, rozuměl, standardní, tematika, dvěma nebo tamější a tvar slovesa bychom. Chyby se hodně dělají též v použití výrazů tip/typ či shlédnout/zhlédnout. Záleží jen na domluvě, zda vám korektor opraví tyto chyby „natvrdo“ nebo pomocí vysvětlivek. Třeba se tvůrce textu poučí a příště již stejné hrubky nebude opakovat.
Některé texty si však kromě jazykové korektury zaslouží i stylistickou korekturu. V takovém případě korektor navrhne srozumitelnější formulaci, upraví slovosled a navrhne jiné řazení vět nebo i odstavců. Jde o to, aby měl text logiku, spád a působil přirozeně a čtivě.
Záludná zákoutí stylistické korektury
V případě korektur stylistických se doporučuje korektura s vysvětlivkami, neboť na rozdíl od jednoznačné gramatiky představuje stylistika daleko individuálnější záležitost. Ideální je ve Wordu použít funkci revize dokumentu. Autor práce tak získá přehled o veškerých úpravách ze strany korektora. Poslední slovo by měl mít v tomto procesu vždy autor textu, který zváží, zda navrženou změnu akceptuje.
Jaký by měl korektor být? Samozřejmě znalý jazyka, o který by se měl navíc zajímat. Čeština je živý jazyk, proto se neustále vyvíjí a mění. Mnohdy to, co naši předci považovaly za nevhodné, dnes běžně používáme. Korektor dále musí být trpělivý, měl by mít svoji práci rád a vědět, kam se v případě nesnází podívat.
A jedna malá soutěž pro vás na závěr. Kolik chyb byste v předcházejících odstavcích opravili, být na místě korektora?