Řečtina je starý jazyk. Vyvinula se z antické řečtiny.

Středník, antika a další zajímavosti z řečtiny

Řecko představuje oblíbený cíl mnoha letních dovolených, a proto by nebylo od věci se v této zemi alespoň trochu domluvit. Řečtina (řecky „ελληνική“ – elliniki), nazývaná též novořečtina, se vyvinula ze starořečtiny a leží na samostatné vývojové větvi indoevropských jazyků. V Řecku, na Kypru, v části Turecka a dalších zemích s ní mluví přes 12 miliónů lidí.

Půjde opravdu hlavně o dorozumění, protože řecké písmo představuje velký oříšek. Nejstarší evropské abecedě se podle prvních písmen alfa a beta říká jednoduše alfabeta. Pokud byste se do ní chtěli pustit, výhodu bude mít ten, kdo dával pozor v hodinách matematiky a fyziky. Několik písmenek bude mít totiž zadarmo.

Znalost řecké alfabety by se mohla hodit třeba při louskání řeckých nápisů, se kterými se turisté setkají na svých cestách. K těm nejdůležitějším patří „παραλία“ (pláž), „λιμάνι“ (přístav), „κέντρο“ (centrum), „πάρκινγκ“ (parkoviště), „αγορά“ (trh), „αστυνομικό τμήμα“ (policejní oddělení), „ταχυδρομείο“ (pošta) či „σούπερ μάρκετ“ (supermarket). Určitě si zapamatujte výraz „περίπτερο“, což je označení pro stánek, kde se dá sehnat téměř všechno.

Mluvit řecky nerovná se psát řecky

Mluvení (řecky) by mělo být o dost snazší než psaní a čtení. Už jen proto, že spousta evropských slov pochází z řečtiny. Místní obyvatelé bez problémů rozumějí slovům jako telefon, kino, diskotéka, muzeum (museum), taxi, restaurace, salát, auto, mikroskop nebo motocykl.



Z antické řečtiny, která patří mezi jazyky s nejdelší literární tradicí, se do světa rozšířily také názvy různých věd s koncovkou logie (věda). Příkladem budiž psychologie, biologie, antropologie nebo filozofie. Lingvisté spočítali, že Řecko údajně poskytlo světu neuvěřitelných 51 807 slov!

Povinná slovíčka řeckého jazyka

Bohužel většina řeckých slov zní úplně jinak, takže nezbývá, než se je naučit. Hodně matoucí je naše ano, které se řecky řekne ne. České ne už problémy dělat nebude, zní „óchji“. A další slovíčka, bez kterých se turista neobejde v žádné zemi, jsou:

  • děkuji – [efcharistó],
  • prosím – [parakaló],
  • omlouvám se – [zitó sihnomi],
  • ahoj – [jásu],
  • nashledanou – [sto kaló],
  • dobrý den – [kaliméra],
  • jsem z České republiky – [íme apó tyn tséchjiky δymokratía].

A jedna zajímavost na závěr. Věděli jste, že místo otazníku se v řeckém textu užívá středník?