„Ný séa pa džaraké“, říkají s oblibou Thajci. Doslova „Utéci od tygra ke krokodýlovi“ (nezapomeňme, že džungle dosud pokrývá významnou část thajského území), lépe asi „z deště pod okap“. Tradiční thajské přísloví hezky vyjadřuje pokusy cizinců naučit se thajštinu: ať na to jdou z jakékoliv strany, vždy se dostanou do problémů. Logicky, neboť thajský jazyk lze považovat za jeden z nejtěžších na světě.
Thajština je úřední a nejrozšířenější jazyk v Thajsku. Hovoří s ní zhruba 45 až 50 milionů mluvčích. Řadí se mezi thajsko-kadaiské jazyky a má hodně blízko především k laoštině, se kterou si vzájemně velice dobře rozumí.
Krásná thajská nářečí
Vzhledem k velké rozloze Thajska nepřekvapí množství nářečních forem thajštiny. Kvarteto základních dialektů se liší přízvukem a částečně i slovníkem. Centrální thajštinou, používanou jako základ spisovného thajského jazyka, se mluví v metropoli Bangkoku a údolí řeky Menam-Čao-Praja. Se severovýchodní thajštinou se potkáte na severovýchodě u Laosu a Kambodže, jižní thajština zní od provincie Chumphon jižně k Malajsii a severní thajštinu uslyšíte v provincii Tak a severně k hranici s Myanmarem.
Podobně jako vietnamština i thajština patří mezi tonální jazyky, kde se význam slova mění podle jeho intonace při výslovnosti. Což znamená největší problém pro cizince při snaze alespoň trochu proniknout do tajů thajštiny. Při existenci nízkého, středního (kolísajícího), vysokého, stoupajícího a klesajícího tónu nejsou žádným divem slůvka jako „khao“ (značící kopec, rýže, devět a další významy) a věty:
- „ Khay khaay khay kay?“ (Kdo prodává vejce?)
- „Maj maj maj maj maj?“ (Nové dřevo nehoří, že ne?)
Řada předmětů a činností se dá navíc vyjádřit „zdvořilým“ a „neformálním“ slovníkem. Například „hlava“ se běžně řekne „húa“, ale spisovně „sí-sa“, pro „jíst“ se vedle normálního „kin“ užívá ušlechtilého „thán“. A to ještě zdaleka nic není ve srovnání s tzv. královským slovníkem, vyhrazeným výhradně pojmům souvisejících s thajskou královskou rodinou.
Speciality a psaní thajského jazyka
Další thajskou specialitu představuje slovíčko „kchá“ (pro ženy) a „kcháb“ (pro muže), které se přidává na konec takřka každé věty a znamená cosi jako naše„prosím“. „Dobrý den prosím. Nashledanou prosím. Děkuji prosím. Prosím prosím.“ Je to prostě úplně jiný způsob mluvení i myšlení než u nás. A pro „pána“ a „paní“ má zase thajština jednotné oslovení „khun“.
- Mohlo by vás zajímat: vše o superlegalizaci na thajském velvyslanectví.
Thajské písmo je indického původu, skládá se ze 44 souhlásek (21 samostatných zvuků) a 48 samohlásek a dvojhlásek (32 samostatných zvuků). Píše se nám přirozeným způsobem zleva doprava, aby to však nebylo tak jednoduché, samohláska se může psát skoro všude kolem souhlásky (tedy i nad ní a pod ní)… anebo nepsat vůbec, i když se vyslovuje. Dobrý mišmaš, co říkáte?
